Přivlastňovací zájmena
Přivlastňovací zájmena se řídí podle rodu a čísla přivlastňovaného předmětu.
Singulár | Plurál | ||
il mio | libro | i miei | amici |
il tuo | i tuoi | ||
il suo | i suoi | ||
il Suo | i Suoi | ||
il nostro | i nostri | ||
il vostro | i vostri | ||
il loro | i loro |
Singulár | Plurál | ||
la mia | camera | le mie | amiche |
la tua | le tue | ||
la sua | le sue | ||
la Sua | le Sue | ||
la nostra | le nostre | ||
la vostra | le vostre | ||
la loro | le loro |
Suo znamená jak „patřící jemu“, tak „patřící jí“ a v rodě a v čísle se řídí podle vlastněného předmětu, nikoli podle osoby, která jej vlastní. To samé platí pro suoi, sue atd.
Marta viene con il suo amico tedesco. | Marta přijde se svým německým přítelem. |
Enrico viene con il suo amico italiano. | Enrico přijde se svým italským kamarádem. |
Na rozdíl od češtiny, kde se zájmeno „svůj, svá, své“ používá (či se má správně používat) ve všech osobách, v italštině se zájmeno “suo, sua...” užije pouze ve 3. osobě jednotného čísla.
Io ho il mio appartamento. | Já mám svůj byt. |
Noi abbiamo il nostro appartamento. | My máme svůj byt. |
Suo (s velkým písmenem) znamená „Váš“ a používá se pro osoby, kterým vykáme.
Scusi, questo è il Suo giornale? | Promiňte, to jsou Vaše noviny? |
Loro znamená „jejich“ a vztahuje se na více osob.
Sandro e Maria hanno una macchina. | Sandro a Maria mají auto. |
La loro macchina è nuova. | Jejich auto je nové. |
Před přivlastňovacími zájmeny stojí zpravidla určitý člen. Tento člen odpadá před substantivy v jednotném čísle, která označují příbuzenské vztahy (madre, padre, fratello, sorella atd.):
mio fratello, tua madre
nikoli však
- v plurálu: i miei fratelli
- ve spojení s adjektivem: il mio caro fratello
- u zdrobnělin: la mia sorellina
Loro má před sebou člen vždy:
il loro fratello |